Autoři 2016

nina_dragicevic_small  Nina Dragičević (1984) je interdisciplinární umělkyně a kritička, značný je také její přínos v občansko-společenských hnutích. V roce 2014 vydala ve vydavatelství ŠKUC román Kdo ima druge skrbi (Kdo má jiné starosti), letos vydává ve stejném vydavatelství další dílo, sbírku esejů o pohlavních a sexuálních rozdílech ve zvukovém umění. Letos také vydává svoji hudební prvotinu, album Parallellax (vydavatelství Kamizadat). Spoluzaložila první ženský DJ kolektiv ve Slovinsku, Female´s cream. Je programová ředitelka Parade ponosa (Pochod pýchy) v Lublani, v roce 2013 byla koordinátorkou festivalu Lezbična četrt (Lesbická čtvrt), v níž se stala také hlavní tváří. Roku 2012 vytvořila obálku knihy americké spisovatelky a aktivistky Audre Lorde Zami: novo črkovanje mojega imena (Zami: nové hláskování mého jména), roku 2015 navrhla také obálku básnické sbírky Nataši Velikonja, Ostani (Zůstaň). Publikuje v časopisech Lesbo, Odzven a Nova Muska, je spolupracovice RTV Slovenija, Radia Študent a deníku Delo, její polemické komentáře jsou shrnuty v knižním díle Nataši Velikonja a Tatjany Greif Lezbična sekcija LL: kronologija 1987-2012 s predzgodovino (Lesbická sekce LL: chronologie 1987-2012 s prehistorií).

Vesna Lemaic_small  Vesna Lemaić (1981) je slovinsky píšící autorka. Na literární scénu vstoupila v roce 2008 knihou Popularne zgodbe. Sbírka povídek získala tři ocenění. Následovaly romány Odlagališče (Skládka, 2010) a Kokoška in ptiči (Slepička a ptáky, 2014). Napsala rozhlasovou hru Podpotnik pro Radio Slovenija. Povídka Bazen byla zařazena do antologie Best European Fiction 2014. Pracuje v neformální iniciativě Lesbicko-feministická univerzita. Vede semináře skupinového trash psaní. Její texty byly přeloženy do několika jazyků.

tibor-hrs-pandur_small  Tibor Hrs Pandur (1985) je básník, překladatel, dramatik, editor časopisu a Paraliterární organizace   I.D.I.O.T.  Je také vedoucím mezinárodního festivalu Literodrom (Cankarův dům). Napsal drama Sen 59 (Glej, 2008), za které obdržel v roce 2013 na 43. týdnu slovinského dramatu cenu pro mladého dramatika, a básnickou sbírku Ederđimašina knjiga I (2010) a Notranje zadeve knjiga II (vyjde v roce 2017).

A_Jovanovski_foto Mojca Pišek_small  Alenka Jovanovski (1974) je básnířka, esejistka, literární kritička, redaktorka a překladatelka. Vydala básnickou sbírku Hlače za Džija (Kalhoty pro Džiho, 2012). Své básně a překlady italské literatury publikovala v literárních časopisech Literatura, Dialogi, Poetikon, představeny byly v Radiu Slovenija. Coby kritička a esejistka komentuje současnou slovinskou poezii. Pro Obec slovinských spisovatelů redigovala edici Litterae Slovenicae. Je laureátkou Stritarovy ceny, již Obec slovinských spisovatelů uděluje mladým kritikům, a ceny Vitez(inja) poezije (Rytíř-ka poezie) pro nejlepší báseň roku 2004. Vedle knižních vydání překladů Cesare Pavese (spolupřeklad Gašper Malej) a prózy Itala Calvina je autorkou literárněvědní monografie Temni gen: estetsko skozi prizmo mističnega izkustva (Temný gen: estetično viděné prismatem mystické zkušenosti, 2001).

Vida-Mokrin-Pauer_small  Vida Mokrin – Pauer (1961) je básnířka a spisovatelka pro dětí a dospělé, literární kritička, novinářka, učitelka v rámci literárních škol, performerka. Vystudovala srovnávací literaturu a bibliotekářství na Univerzitě v Lublani. Vydala 17 knih, z toho 8 básnických sbírek pro dospělé – Mik (1988), Pasti v slasti (1992), Narcisa v vodi (1992), Krili v kletki (1997), Lesketanje k-res-nič-kam (2002), Modrice (2004), Upoštevaj kvante! (2007), Poleti poleti!: 108 pesmi na kartah za uvidevanje (2009; včetně zvukové knihy na CD s hudbou a zvukovými efekty) – a 4 sbírek básní pro dětí: Jezik v ušesu (1991), Mačke so modre (2001), VESELJE za otroke in odrasle (2006; včetně zvukové knihy na CD s hudbou a zvukovými efekty), a Živ, živ, živalice! (2010). Je také spoluautorka satirických epistolárních románů Trio Tripičje: Fukljica (1997) a Trio Triritke: Spolitika (1999).

Iztok Osojnik_foto Brunon Bielecki_small  Iztok Osojnik (1951) je básník, spisovatel, antropolog, historik, literární komparatista, filozof, malíř, esejista, překladatel, alpinista, cestovatel a turistický průvodce. Vystudoval komparatistiku na Univerzitě v Lublani (1977), absolvoval studijní stáž v Ósace v Japonsku a doktorát z historické antropologie získal na Primorské univerzitě v Kopru. V letech 1997–2004 byl ředitelem Mezinárodního literárního festivalu Vilenica. Průkopník řady uměleckých směrů, spoluzakladatel anarchistického „podrealistického“ hnutí, „Garbage art“ (Kjóto), hudebních performancí „Papa Kinjal Band“, „Hidrogizma“ a jiných významných uměleckých spolků a festivalů (Galerija Equrna, Trnovski terceti, Pogovori v Vili Herberstein, Vilenica, Revija v reviji, Zlati čoln ad.). Do dnešního dne publikoval 28 sbírek poezie, nejnověji Kosovel in sedem palčkov (Kosovel a sedm trpaslíků, 2015), Poročena na rdeče (Rudě sezdaní, 2012) a***asterisk (2011), pět románů, z nichž poslední je Svinje letijo v nebo (Svině letí do nebe, 2012), tři sbírky esejů a studií, nejnověji Symposia: štiri razprave o slovenski poeziji in ena o Dušanu Pirjevcu (Symposia: čtyři statě o slovinské poezii a jedna o Dušanu Pirjevcovi, 2015) a historicko-antropologickou monografii Somrak suverenosti: Tanatalna politika oblasti (Soumrak suverenity: Tanatální politika moci, 2013). V češtině vyšel knižní výbor z jeho poezie pod názvem V tobě ožiju (přel. Aleš Kozár, 2007) a v polštině Spodnie na niebie (přel. Marcin Warmuz, 2012). Pořádá Mezinárodní básnicko-překladatelskou dílnu Zlatá loď, Letní literární rezidenci Vermont College ve Slovinsku a další mezinárodní literární projekty. Jeho knihy byly přeloženy do více než 25 jazyků. Obdržel řadu domácích a zahraničních cen: Jenkovu cenu pro nejlepšího básníka roku (1997), Veroničinu cenu za nejlepší básnickou sbírku roku (1998), Župančičovu cenu udělovanou autorům, kteří významně ovlivnili slovinskou kulturu a jejichž dílo se setkává s příznivým ohlasem v zahraničí (1992), Mezinárodní literární cenu KONS (2011), italskou Cenu Furlánska-Julského Benátska za poezii (2002) a chorvatskou Lucićovu cenu (2004).

TJamnik3_foto Krzysztof Puchyra_small Tatjana Jamnik (1976) je básnířka, spisovatelka, překladatelka, redaktorka, učitelka slovinštiny jako cizího jazyka, redaktorka a vydavatelka krásné literatury a humanistiky. Vystudovala slovinštinu a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity v Lublani. Vydala básnickou sbírku Brez (Bez, 2009). Její básně a povídky byly publikovány ve slovinských i zahraničních literárních časopisech a přeloženy do angličtiny, češtiny, francouzštiny, chorvatštiny, japonštiny, němčiny, polštiny, slovenštiny a srbštiny. Překládá literaturu polskou (A. Wiedemann, S. Lem, M. Witkowski, D. Masłowska, P. Bednarski, J. Franczak, A. Tuszyńska) a českou (A. Berková, M. Urban, P. Brycz, L. Fuks, R. Denemarková, R. Sikora, E. Bondy, J. Katalpa). Do slovinštiny též přeložila jazykovědnou monografii A. Będkowské-Kopczyk. Je laureátkou slovinské Ceny pro nejlepšího mladého překladatele z roku 2009, zakladatelkou a hlavní organizátorkou Festivalu slovinské kultury Zlatá loď, spoluorganizátorkou Mezinárodní překladatelské dílny v Bielsku-Bialé a prezentací slovinských autorů v zahraničí. Stojí v čele Kulturně-uměleckého sdružení Police Dubové. Spolu s Tajou Kramberger a Barbarou Korun založila Mezinárodní literární cenu KONS.

Jure Detela_small  Jure Detela (1951–1992), slovinský básník, spisovatel a esejista, studoval dějiny umění Univerzitě v Lublani. V 70. letech byl aktivním účastníkem různých avantgardních hnutí. Roku 1979 sestavil společně s Iztokem Osojnikem a Iztokem Saksidou Podrealistický manifest. Vydal básnické sbírky Zemljevidi (Mapy, 1978), Mah in srebro (Mech a stříbro, 1985) a román Pod strašnimi očmi pontonskih mostov (Pod hroznýma očima pontonových mostů, 1988). Byl vizionář a neohrožený bojovník za práva na život všech živých bytostí. Žil a tvořil v Lublani.

Srecko Kosovel_small  Srečko Kosovel (1904–1926) je slovinský básník, esejista a publicista, jeden z nejvýznamnějších slovinských tvůrců 20. století. Studoval slavistiku, romanistiku a filozofii na Univerzitě v Lublani. Své texty publikoval v časopisech a recitoval na literárních večerech. Umřel na meningitidu ve věku dvaadvaceti let, dříve než se mu podařilo vydat básnickou prvotinu Zlatá loď. Většina jeho díla byla vydána posmrtně, nejvíce inovační texty (tzv. konsy a integrály) však vyšly až v roce 1967 (v redakci literárního historika Antona Ocvirka). Kosovelovy básně, které literární věda zařazuje mezi avantgardní umělecké směry, jako jsou konstruktivismus, dadaismus, futurismus i surrealismus, silně ovlivnily současné slovinské umění, a jeho výzva, ať se lidství zase stane hodnotou, zůstává aktuální i v dnešní době.

Saša Vegri_small  Saša Vegri (1934–2010), slovinská básnířka, pravým jménem Albina Vodopivec, rozená Doberšek, se narodila v Bělehradu. Obecnou školu ukončila v Celji, pak navštěvovala průmyslovou školu. Po ukončení střední školy krátkou dobu pracovala jako kreslířka v Geodetickém ústavu v Lublani. Roku 1955 začala studovat historii umění na Filozofické fakultě v Lublani. V letech 1961–1967 se živila jako spisovatelka na volné noze, poté našla zaměstnání jako knihovnice a až do důchodu pracovala v lublaňských knihovnách. Byla členkou Obce slovinských spisovatelů. Vydala sbírky básní pro dospělé: Mesečni konj (Měsíční kůň, 1958), Naplavljeni plen (Naplavený lup, 1961), Zajtrkujem v urejenem naročju (Snídám v uspořádaném objetí, 1967), Ofelija in trojni aksel (Ofélie a trojitý axel, 1977), Konstelacije (Konstelace, 1980) in Tebi v tišino (Tobě do ticha, 2001). Publikovala rovněž literaturu pro děti, mj. obrázkovou knížku Jure Kvak-Kvak (Jirka Kvak-Kvak, 1975) a básnické sbírky Mama pravi, da v očkovi glavi (Máma říká, že v tátově hlavě, 1978), To niso pesmi za otroke ali kako se dela otroke (Toto nejsou básně pro děti, aneb jak se dělají děti, 1983) a Kaj se zgodi, če kdo ne spi (Co se stane, když někdo nespí, 1991). Kromě toho psala články z oblasti literatury pro mládež a knihovnictví pro mládež. Překládala srbskou, chorvatskou a makedonskou lyriku. Její básně byly dosud přeloženy do 13 jazyků. Obdržela několik cen: jugoslávskou cenu Mladosti (1962), Levstikovu cenu (1979) a Trubarovu plaketu (1987).

© Všechna práva vyhrazena.
Veškeré autorské texty na těchto webových stránkách jsou zveřejněny se souhlasem autorů a překladatelů a jsou chráněny v souladu se zákonem o autorských právech.