Autoři 2015

Slovinsko

Miriam Drev_foto Jasenka Bulj_small  Miriam Drev (1957) je básnířka, spisovatelka, překladatelka, literární kritička a publicistka. Ukončila studium srovnávací literatury a angličtiny na Univerzitě v Lublani. Vydala dětskou knížku Šviga gre lužat (Kmitka jde loužovat, 1995), básnické sbírky Časovni kvadrat (Časový kvadrát, 2002), Rojstva (Narození, 2007), Vodna črta (Vodní čára, 2008), Sredi kuhinje bi rasla češnja (Uprostřed kuchyně by rostla třešeň, 2012) a románů V pozlačenem mestu (V pozlaceném městě, 2012) a Nemir (Neklid, 2014). Její básně přeložené do angličtiny vyšly v knize Voices of Slovene Poetry 3 a překlady do italštiny, chorvatštiny, lotyštiny byly publikovány časopisecky. Kromě toho byly překlady jejích básní zařazeny do české a polské antologie slovinské poezie. Napsala šest literárních portrétů slovinských umělkyň pro antologii Pozabljena polovica (Zapomenutá půlka, 2007). Píše také příspěvky a kritiky pro Radio Slovenija a slovinskou redakci Radia Trst i pro literární přílohu novin Delo Književni listi. Překládá klasická i moderní díla anglických, německých a francouzských autorů, její překladatelský opus obsahuje téměř osmdesát knižních vydání, mezi jiným díla M. Atwoodové, V. S. Naipaula, I. McEwana, E. Hemingwaye, R. Tagoreho, R. W. Emersona, P. Careyho, C. S. Lewise, A. S. Byatt, P. Rotha. Je členkou Obce slovinských spisovatelů, PEN klubu a Obce slovinských literárních překladatelů. Živí se jako překladatelka na volné noze.

TJamnik3_foto Krzysztof Puchyra_small Tatjana Jamnik (1976) je básnířka, spisovatelka, překladatelka, redaktorka, učitelka slovinštiny jako cizího jazyka, redaktorka a vydavatelka krásné literatury a humanistiky. Vystudovala slovinštinu a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity v Lublani. Vydala básnickou sbírku Brez (Bez, 2009). Její básně a povídky byly publikovány ve slovinských i zahraničních literárních časopisech a přeloženy do angličtiny, češtiny, francouzštiny, chorvatštiny, japonštiny, němčiny, polštiny, slovenštiny a srbštiny. Překládá literaturu polskou (A. Wiedemann, S. Lem, M. Witkowski, D. Masłowska, P. Bednarski, J. Franczak, A. Tuszyńska) a českou (A. Berková, M. Urban, P. Brycz, L. Fuks, R. Denemarková, R. Sikora, E. Bondy, J. Katalpa). Do slovinštiny též přeložila jazykovědnou monografii A. Będkowské-Kopczyk. Je laureátkou slovinské Ceny pro nejlepšího mladého překladatele z roku 2009, zakladatelkou a hlavní organizátorkou Festivalu slovinské kultury Zlatá loď, spoluorganizátorkou Mezinárodní překladatelské dílny v Bielsku-Bialé a prezentací slovinských autorů v zahraničí. Stojí v čele Kulturně-uměleckého sdružení Police Dubové. Spolu s Tajou Kramberger a Barbarou Korun založila Mezinárodní literární cenu KONS.

Iztok Osojnik_foto Brunon Bielecki_small  Iztok Osojnik (1951) je básník, spisovatel, antropolog, historik, literární komparatista, filozof, malíř, esejista, překladatel, alpinista, cestovatel a turistický průvodce. Vystudoval komparatistiku na Univerzitě v Lublani (1977), absolvoval studijní stáž v Ósace v Japonsku a doktorát z historické antropologie získal na Primorské univerzitě v Kopru. V letech 1997–2004 byl ředitelem Mezinárodního literárního festivalu Vilenica. Průkopník řady uměleckých směrů, spoluzakladatel anarchistického „podrealistického“ hnutí, „Garbage art“ (Kjóto), hudebních performancí „Papa Kinjal Band“, „Hidrogizma“ a jiných významných uměleckých spolků a festivalů (Galerija Equrna, Trnovski terceti, Pogovori v Vili Herberstein, Vilenica, Revija v reviji, Zlati čoln ad.). Do dnešního dne publikoval 28 sbírek poezie, nejnověji Kosovel in sedem palčkov (Kosovel a sedm trpaslíků, 2015), Poročena na rdeče (Rudě sezdaní, 2012) a***asterisk (2011), pět románů, z nichž poslední je Svinje letijo v nebo (Svině letí do nebe, 2012), dvě sbírky esejů a studií a historicko-antropologickou monografii Somrak suverenosti: Tanatalna politika oblasti (Soumrak suverenity: Tanatální politika moci, 2013). V češtině vyšel knižní výbor z jeho poezie pod názvem V tobě ožiju (přel. Aleš Kozár, 2007) a v polštině Spodnie na niebie (přel. Marcin Warmuz, 2012). Pořádá Mezinárodní básnicko-překladatelskou dílnu Zlatá loď, Letní literární rezidenci Vermont College ve Slovinsku a další mezinárodní literární projekty. Jeho knihy byly přeloženy do více než 25 jazyků. Obdržel řadu domácích a zahraničních cen: Jenkovu cenu pro nejlepšího básníka roku (1997), Veroničinu cenu za nejlepší básnickou sbírku roku (1998), Župančičovu cenu udělovanou autorům, kteří významně ovlivnili slovinskou kulturu a jejichž dílo se setkává s příznivým ohlasem v zahraničí (1992), Mezinárodní literární cenu KONS (2011), italskou Cenu Furlánska-Julského Benátska za poezii (2002) a chorvatskou Lucićovu cenu (2004).

AleksanderPersolja  Aleksander Peršolja (1944) je básník. Jako učitel pracoval v Dornberku a Dutovljích ve slovinském Krasu. Několik let byl vedoucím Malé scény Primorského divadla Nova Gorica. Až do důchodu působil jako umělecký ředitel Kosovelova domu v Sežaně. Významný je jeho příspěvek k rozvoji kultury v oblasti Krasu: mimo jiné byl iniciátorem, spoluzakladatelem a dlouholetým spoluorganizátorem festivalu Vilenica a programu Mladá Vilenica, na jeho iniciativu vznikly mezinárodní kytarová dílna a mezinárodní malířská kolonie Globine (Hloubky), Štrekljova cena a jiné kulturní programy. Píše básně a divadelní adaptace poezie Srečka Kosovela. Publikovat začal v časopise Perspektive v 60. letech minulého století, od té doby se jeho texty objevovaly ve většině slovinských literárních časopisů a mnohých literárních sbornících. Jeho básně byly přeloženy do italštiny, srbštiny, chorvatštiny, albánštiny, češtiny, němčiny, angličtiny, španělštiny a polštiny. Vydal následující samostatné básnické sbírky: Štirinajst (Čtrnáct – spoluautor, 1968), Čez noč (Přes noc, 1971), Nad poljem je mrak (Nad polem je šero, 1974), Koraki: Pesniški list št. 35 (Kroky: básnický list č. 35, 1977), Sanjsko mesto (Vysněné město, 1988), Bacchus v grmovju (Bakchus ve křoví, 1994), Ob robu svetlobe (Na okraji světla, 2002), Potovanje sonca (Putování slunce, 2007), Proti robu (K okraji, 2011) a Bilke v krogu (Čepele v kruhu, 2014), básnický list Kirka (Kirké, 2004) s grafikami Klavdija Tutty a spolu s Alešem Bergerem drama Štiri zgodbe za eno življenje (Čtyři příběhy pro jeden život, 2004).

muanis-sinanovic-foto-andrej-hocevar-1_small  Muanis Sinanović (1989) je básník a literární kritik. Studuje filozofii a obecnou jazykovědu na Univerzitě v Lublani. Vydal dvě básnické sbírky: Štafeta okoli mestne smreke (Štafeta kolem městského smrku, 2011), oceněnou jako nejlepší prvotina roku, a Pesmi (Básně, 2014). Spolupracuje s redakcí pro kulturu a humanistiku Radia Študent, kde publikuje kritiky krásné literatury a teoretických děl a komentuje společenské události. Je členem redakční rady literárního časopisu IDIOT.

Bernarda Jelen  2 FotoNeža Jelen  Bernarda Jelen (1972) je básnířka, učitelka, profesorka slovinštiny a dějepisu. Pracuje na I. gymnáziu v Celji, kde má na starosti knihovnu a vede studenty k literární tvorbě. Literární list Fedra byl roku 2015 oceněn jako nejlepší středoškolský časopis ve Slovinsku. Práce s mládeží a poezií ji pořád inspiruje. Básně pro děti jí vyšly v časopisech Cicido a Ciciban, básně pro dospělé v literárních časopisech Mentor, Lirikon, Poetikon, Apokalipsa, Sodobnost, na portálu nakladatelství LUD Literatura a byly představeny v pořadu Radia Slovenija Literární nokturno. Se svou poezií vystoupila na udělování Veroničiny ceny a na festivalu Dny poezie a vína. (Foto Neža Jelen)

A_Jovanovski_foto Mojca Pišek_small  Alenka Jovanovski (1974) je básnířka, esejistka, literární kritička, redaktorka a překladatelka. Vydala básnickou sbírku Hlače za Džija (Kalhoty pro Džiho, 2012). Své básně a překlady italské literatury publikovala v literárních časopisech Literatura, Dialogi, Poetikon, představeny byly v Radiu Slovenija. Coby kritička a esejistka komentuje současnou slovinskou poezii. Pro Obec slovinských spisovatelů redigovala edici Litterae Slovenicae. Je laureátkou Stritarovy ceny, již Obec slovinských spisovatelů uděluje mladým kritikům, a ceny Vitez(inja) poezije (Rytíř-ka poezie) pro nejlepší báseň roku 2004. Vedle knižních vydání překladů Cesare Pavese (spolupřeklad Gašper Malej) a prózy Itala Calvina je autorkou literárněvědní monografie Temni gen: estetsko skozi prizmo mističnega izkustva (Temný gen: estetično viděné prismatem mystické zkušenosti, 2001).

Gašper-Malej_small  Gašper Malej (1975) je básník, překladatel a redaktor. Vystudoval srovnávací literaturu a literární teorii na Filozofické fakultě v Lublani. Vydal dvě básnické sbírky, z nichž první Otok, slutnje, poljub (Ostrov, předtucha, polibek, 2004) byla nominovaná na cenu za nejlepší literární prvotinu (2005), a Rezi v zlatem (Říznutí do zlata, 2009), na jejímž základě vznikl multimediální a vícejazyčný BS-LP: Biti svoj lastni prevod (BS-LP: Být svým vlastním překladem, 2010). Jeho poezie byla přeložená do vícera jazyků a publikovaná v několika antologiích ve Slovinsku a v cizině. Zúčastnil se mnohých slovinských i mezinárodních literárních festivalů, setkání a básnicko-překladatelských dílen. Překládá italskou literaturu, především prózu, poezii, eseje a teoretické texty významnějších autorů 20. století (P. P. Pasolini, A. Tabucchi, D. Buzzati, P. V. Tondelli, N.  Milani, C. Pavese, A. Zanzotto, P. Cappello, P. Cavalli, L. Passerini atd.), hodně překládá také pro divadlo (C. Goldoni, D. Fo, E. Barba atd.). Roku 2011 obdržel cenu Zlatý pták za překlad románu Nafta Pier Paola Pasoliniho. Působí také jako redaktor v oblasti scénických umění.

Jure Detela_small  Jure Detela (1951–1992), slovinský básník, spisovatel a esejista, studoval dějiny umění Univerzitě v Lublani. V 70. letech byl aktivním účastníkem různých avantgardních hnutí. Roku 1979 sestavil společně s Iztokem Osojnikem a Iztokem Saksidou Podrealistický manifest. Vydal básnické sbírky Zemljevidi (Mapy, 1978), Mah in srebro (Mech a stříbro, 1985) a román Pod strašnimi očmi pontonskih mostov (Pod hroznýma očima pontonových mostů, 1988). Byl vizionář a neohrožený bojovník za práva na život všech živých bytostí. Žil a tvořil v Lublani.

Srecko Kosovel_small  Srečko Kosovel (1904–1926) je slovinský básník, esejista a publicista, jeden z nejvýznamnějších slovinských tvůrců 20. století. Studoval slavistiku, romanistiku a filozofii na Univerzitě v Lublani. Své texty publikoval v časopisech a recitoval na literárních večerech. Umřel na meningitidu ve věku dvaadvaceti let, dříve než se mu podařilo vydat básnickou prvotinu Zlatá loď. Většina jeho díla byla vydána posmrtně, nejvíce inovační texty (tzv. konsy a integrály) však vyšly až v roce 1967 (v redakci literárního historika Antona Ocvirka). Kosovelovy básně, které literární věda zařazuje mezi avantgardní umělecké směry, jako jsou konstruktivismus, dadaismus, futurismus i surrealismus, silně ovlivnily současné slovinské umění, a jeho výzva, ať se lidství zase stane hodnotou, zůstává aktuální i v dnešní době.

Saša Vegri_small  Saša Vegri (1934–2010), slovinská básnířka, pravým jménem Albina Vodopivec, rozená Doberšek, se narodila v Bělehradu. Obecnou školu ukončila v Celji, pak navštěvovala průmyslovou školu. Po ukončení střední školy krátkou dobu pracovala jako kreslířka v Geodetickém ústavu v Lublani. Roku 1955 začala studovat historii umění na Filozofické fakultě v Lublani. V letech 1961–1967 se živila jako spisovatelka na volné noze, poté našla zaměstnání jako knihovnice a až do důchodu pracovala v lublaňských knihovnách. Byla členkou Obce slovinských spisovatelů. Vydala sbírky básní pro dospělé: Mesečni konj (Měsíční kůň, 1958), Naplavljeni plen (Naplavený lup, 1961), Zajtrkujem v urejenem naročju (Snídám v uspořádaném objetí, 1967), Ofelija in trojni aksel (Ofélie a trojitý axel, 1977), Konstelacije (Konstelace, 1980) in Tebi v tišino (Tobě do ticha, 2001). Publikovala rovněž literaturu pro děti, mj. obrázkovou knížku Jure Kvak-Kvak (Jirka Kvak-Kvak, 1975) a básnické sbírky Mama pravi, da v očkovi glavi (Máma říká, že v tátově hlavě, 1978), To niso pesmi za otroke ali kako se dela otroke (Toto nejsou básně pro děti, aneb jak se dělají děti, 1983) a Kaj se zgodi, če kdo ne spi (Co se stane, když někdo nespí, 1991). Kromě toho psala články z oblasti literatury pro mládež a knihovnictví pro mládež. Překládala srbskou, chorvatskou a makedonskou lyriku. Její básně byly dosud přeloženy do 13 jazyků. Obdržela několik cen: jugoslávskou cenu Mladosti (1962), Levstikovu cenu (1979) a Trubarovu plaketu (1987).

Česká republika

Yvetta Ellerova_small  Yvetta Ellerová (1961) je básnířka, zpěvačka, písničkářka, skladatelka, pedagožka a emoční terapeutka. Od narození zpívá, od 6 let píše a čte, od 14 let čte z ruky, poté vystudovala Univerzitu Palackého v Olomouci, zpěv, tříleté studium waldorfské pedagogiky, sedmisemestrální studium Periodizace a synchronicita dějin (Bratislava), certifikované studium emoční terapie (EFT). Po hanebném zrušení (starostkou obce) waldorfské mateřské školky, kterou v roce 1991 zřídila a 21 let řídila, se nyní profesně věnuje terapii dětí a dospělých (arteterapie, energetická psychologie, emoční terapie, aromaterapie…), vede psychologické a tvůrčí semináře. Externě spolupracuje s Českou televizí (scénáře k dětským pořadům, pohádky pro děti), časopisem Protimluv (rozhovory s uměleckými osobnostmi, překlady), hudebním skladatelem Danielem Skálou (libreta k jeho skladbám – zazněly na dvou bienálech Festivalu Ostravské dny nové hudby), básníkem Petrem Hruškou (zhudebňování jeho poezie, zpěv a koncertní vystoupení). Zhudebňuje básně také jiných básníků i své vlastní. Odborné texty publikovala ve sbornících Univerzity Palackého v Olomouci (Duše předškolního dítěte, Pohádka o smyslu). Básně publikovala ve sbornících V trhlinách puklin (2012), Briketa (2013). Výbor jejích básní byl přeložen do ukrajinštiny.

Petr Hruška_small  Petr Hruška (1964) je básník, scénárista, literární historik a vědec. Je autorem sbírek poezie: Obývací nepokoje (1995), Měsíce (1998), Vždycky se ty dveře zavíraly (2002), Auta vjíždějí do lodí (2007) i prozaických souborů Odstavce (2004), Jedna věta (2015). Za dosud poslední sbírku nazvanou Darmata obdržel v roce 2013 Státní cenu za literaturu. V 80. letech vystudoval chemický obor na Technické univerzitě v Ostravě. Teprve po změně politických poměrů mu bylo umožněno absolvovat studia české literatury (1990–1994). Pracuje v Akademii věd ČR jako odborník na českou literaturu 20. století, zejména poezii. Toto téma také vyučuje na českých univerzitách. Podílel se na řadě literárněhistorických prací, napsal monografii o českém básníku Karlu Šiktancovi (Někde tady, 2010). Píše též novinové články (sloupky pro Respekt a Bubínek Revolveru), eseje, příležitostně i divadelní scénáře. Je členem redakční rady literárního časopisu Host, jeho verše bývají čas od času zhudebňovány a knižní výbory jeho poezie vyšly v Německu, Polsku, Itálii či Slovinsku.

chrobak_jakub_small  Jakub Chrobák (1974) je básník, písňový textař a publicista. Vydal sbírky Až dopiju, tak zaplatím (2003), Adresy (2010) a Jak prázdné kolo, po ráfku (2014). Vystudoval bohemistiku na Filozofické fakultě Ostravské univerzity a na téže fakultě dokončil roku 2004 doktorát (disertace: Raná tvorba Bohumila Hrabala). Vyučuje literární vědu na Slezské univerzitě v Opavě. Poezii publikuje od poloviny devadesátých let. Věnuje se i recenzní činnosti. Publikoval v časopisech Tvar, Literární noviny, Host, Aluze. Patří k zakládajícím členům časopisu Texty, jehož je redaktorem.

ivan motyl_small  Ivan Motýl (1967) je básník, dramatik, publicista, editor. Autor divadelní hry Bezruč?! (s Janem Balabánem, 2009), editor antologie ostravské poezie a poezie o Ostravě 1894–2013 Briketa (2013). Absolvent učitelství dějepisu pro kantory na Ostravské univerzitě. V současné době též dobrovolný dopisovatel literárních časopisů jako Weles, Obrácená strana měsíce, Protimluv a Rozrazil. Od poloviny devadesátých let je přelétavým novinářem – od MF Dnes přes Lidové noviny, Český rozhlas po regionální tiskoviny severovýchodní Moravy a Slezska, v současnosti pracuje jako redaktor časopisu Týden.

irena stastna_small  Irena Šťastná (1978, rozená Václavíková) je česká básnířka a prozaistka. Vydala básnické sbírky Zámlky (2006), Všechny tvoje smrti (2010) a Živorodky (2013), čtvrtá kniha Žvýkání jader je připravena pro vydání v roce 2015. Pro rok 2012 byla spolu s dalšími čtyřmi českými literáty nominována na Drážďanskou cenu lyriky. Poezii a povídky publikovala časopisecky (Host, Protimluv, Psí víno, Tvar, UNI, Literární fórum, Pandora, Viselec, Weles, Zvuk, Poetry Cornwall, iLeGaLiT, Literární noviny aj.), v antologiích a almanaších (V srdci černého pavouka, 2000; Cestou, 2004; Antologie české poezie 1986–2006, 2007; Ty, která píšeš − antologie současné české ženské povídky, česky 2008, portugalsky 2011; Sto nejlepších českých básní 2012; Nad střechami světlo − Über den Dächern das Licht, 2014; Briketa, 2013). 

Polsko

arkadiusz_kremza_small  Arkadiusz Kremza (1975) je básník. Vydal sbírky poezie: Bloki (Paneláky, 1997), Hocki-klocki (Pošetilosti, 2000), Brania (Braní, 2003), Pukanie ziemi (Praskání země, 2006), Wiersze z wody i żelaza (Básně z vody a železa, 2012), za níž obdržel Cenu Otoczaka 2013, a básně Ludzie wewnętrzni (Vnitřní lidé, 2009).

Maciej Melecki_small  Maciej Melecki  (1969) je básník, redaktor, nakladatel. Vydal básnické sbírky: Te sprawy (Tyto věci, 1995), Niebezpiecznie blisko (Nebezpečně blízko, 1996), Zimni ogrodnicy (Studení zahrádkáři, 1999), Przypadki i odmiany (Pády a časování, 2001), Bermudzkie historie (Bermudské příběhy, 2005), Zawsze wszędzie indziej – wybór wierszy 1995–2005 (Vždycky všude jinde – výbor básní 1995–2005; 2008), Przester (Rychloběh, 2009), Szereg zerwań (Řada přerušení, 2011), Pola toku (Pole proudu, 2013) a básnický list Podgląd zaniku (Sledování zániku, 2014). Laureát Literární ceny čtyř sloupů (Nagroda Literacka Czterech Kolumn, 2010) a Ceny Otoczaka za nejlepší básně v minulém roce (2009). Je vedoucím Instytutu Mikołowského.

Marta Podgornik_small  Marta Podgórnik (1979) je básnířka, literární kritička, redaktorka. Vydala básnické sbírky: Próby negocjacji (Pokusy jednání, 1996), Paradiso (2000), Długi maj (Dlouhý květen, 2004), Opium i Lament (Opium a lamentace, 2005), Dwa do jeden (Dvě až jedna, 2006), Pięć opakowań (výbor) (Pět opakování, 2008), Rezydencja surykatek (Rezidence surikat, 2011), Zawsze (Vždy, 2015). Vítězkyně soutěže Bierezina (1996), stipendistka Ministerstva kultury Polské republiky, nominována na cenu Paszport Polityki (2001). Zúčastnila se polsko-německé překladatelské dílny v Krakově. Její básně jsou přeložené i publikované na Slovensku, v České republice, Německu, Rusku, Švédsku, Velké Británii, USA, Itálii a v Ukrajině. Spolupracuje s vratislavským nakladatelstvím Biuro Literackie, kde je mj. redaktorkou básnických prvotin.

jerzy+suchanek_small  Jerzy Suchanek (1953) je básník, prozaik a literární kritik. Vydal básnické sbírky Proszę rozejść się do domów (Prosím rozejděte se domů, 1974), 49 wierszy (49 básní, 1981), Jestem nie tylko słowem (Já jsem jenom slovo, 1983), Czytaj szeptem (Čti šeptem, 1991), Bębny (Bubny, 2007), Pusto (Prázdno, 2007), Widzimisię (Rozmary, 2008), Ku (2009), Jutro przeczytaj jeszcze raz. Wiersze wybrane (Zítra si to přečti ještě jednou: vybrané básně, 2010), Folklor polski (Polský folklor, 2011), Fe (2012), sbírku povídek Ośle ziółka (Oslí bylinky, 2008) a román Płakula (Kňoural, 2009). Je členem Obce polských spisovatelů a Hornoslezského literárního sdružení. Založil soukromou literární Cenu Otoczaka, již uděluje za nejlepší básnickou sbírku minulého roku 

aga zc_small Agnieszka Żuchowska-Arendt (1983) je prozaistka, básnířka, překladatelka. Vystudovala slovanskou filologii na Jagellonské univerzitě v Krakově. Vydala básnickou sbírku Biała masa tabletek (Bílá hromada prášků, 2005) a sbírku povídek Znikomat (Zmizomat, 2009). Ze srbštiny a bosenštiny do polštiny přeložila přes 20 knih poezie a prózy. Živí se psaním románů žánru political fiction pod různými pseudonymy (dosud vydala 14 titulů).

© Všechna práva vyhrazena.
Veškeré autorské texty na těchto webových stránkách jsou zveřejněny se souhlasem autorů a překladatelů a jsou chráněny v souladu se zákonem o autorských právech.